Ráno jen zamžourám na budík a s notnou nevolí zjistím, že jsem opět zaspala. Přestože tento den začal stejně jako ostatní, neměl být všedním. Rychlostí blesku vystřelím z postele a házím věci do batohu. Rok se totiž s ro(c)kem sešel a 1. prosinec měl být tedy opět ve znamení Winter Master of Rock.
Na nadráží se vzápětí dozvídám o 20-ti minutovém zpoždění ( proč jsem tak spěchala?! ). To se následně vyšplhá na 40 minut. Ne, že bych naše nádraží nerada zkoumala, ale po čtvrthodinovém popocházení sem a tam, spočítání světel, dlaždiček a všeho možného, přece jen zhodnotím a přiznám, že se příšerně nudím. Bavím se vymýšlením ,,duchaplných“ hesel typu ČD – Času Dost. Následně naskočí minut 80- znechuceně vyvrátím oči a odevzdaně se sesunu na lavičku.

Díky těmto spletitým sítím osudu nestíháme první vystoupení HANNIBAL LECTER, což mě v podstatě moc netíží. Zlínskou Novestu jsem si představovala jinak, moc se mi nelíbí, nicméně nejsem tady díky tomu, jak vypadá hala.
REMEMBER TWILIGHT začínají svůj set vzápětí a já jsem na rozpacích. Zpěvákovi věnuji zvláštní pozornost, něco mi na jeho hlasu vadí, bohužel nejsem schopna tuto nesympatii blíže indetifikovat. Hoboj ve složení kapely překvapil, škoda jen, že dost splýval s houslemi sympatické Anne. Ta ostatně zachraňovala celkovou estetičnost kapely a na jejích partech byly skladby zpravidla postaveny. Kytarista Felix byl den před koncertem hospitalizován se dvěmi zlomenými žebry, MoRu se tedy pochopitelně nezúčastnil. Bohužel se tato indispozice na zvuku projevila a celé vystoupení německých REMEMBER TWILIGHT bylo tak trochu (více) ,,při zemi“.

Na folk metalisty SVARTSOT jsem byla hodně zvědavá. Jestli jsem tedy byla z REMEMBER TWILIGHT na vážkách, SVARSOT mě dostal do správné nálady. Energie, smršť a chytlavé melodie chrakterizovaly jejich vstoupení. Postupně se pod pódiem kupilo víc a víc lidí. Skupina hrála totiž opravdu nad očekávání. Fascinovala mě změna hlasu Clause Gnudtzmanna. Neuvěřitelné jaký je rozdíl mezi barvou a stylem, jímž komunikoval s publikem a vokálem, který následně předvedl ve skladbách. Rozhodně jsme se také setkali se suvéréně nejmladším basskytaristou večera- teprvě dvaadvacetiletým Martinem Kiellandem- Brandtem. Bicí byly povedeně doplňpvány rámovým bubnem, což spolu s jakousi flétnou přidávalo na folkovém dojmu. Povedené.
Po přídavku se jako střela prodírám černou majoritou a šinu si to pohotově ke vchodu. KRUCIPÜSK slyšet opradu nemusím (dokonce se tomuto zážitku mileráda vyhnu). Jdu ven na jídlo, kde notně vymrznu. Vracím se zkouknout národní rock-dědictví v podání Arakain. Dav triček k 25. výročí této skupiny okatě napovídá, kdože je jedním z headlinerů dnešnho večera. Vystoupení odposlouchám na tribuně, kde čekám mimo jiné na odrhovačku ,,Černý koně“, které se nakonec dočkám. Fajn vystoupení, i když zoufale postrádám Aleše Brichtu....

AFTER FOREVER, kteří na podium vtrhnou vzápětí jsem si užila. Zpěvačka takřka mrknutím oka manipulovala dav, který vřel. No jo, když si o podporu řekne krásná ženská... V podstatě nemám vystoupení co vytknout, bylo vážně povedé i přes absenci kytaristy ( proč jou všichni kytaristé v nemocnici?! ). Ve srovnání s EPICOU, kterou jsem měla možnost shlédnout na letním Master of Rock, mě ovšem holanďaté nepřesvědčili. Vystoupení se mi líbilo, ale nenadchlo mě.
Večer se pomalu nachyloval a já se těšila na pravou one-man-show v podání Tobiase Sammeta a jeho EDGUY, které bych označila až masovou kulturou, což mi i skladba lidí pod podiem potvrdila. Skupina je buď velebena nebo odsuzována. Ano, nepřichází s oběvnými melodiemi, promyšlenými metalovými fúzemi ani zádumčivou náladou. Možná je tato německá líbivost všemožně zatracována, ale já se hrdě hlásím k jejím obráncům. EDGUY byla první skupina, kterou jsem z metalu slyšela a jsem moc ráda, že jsem s nimi měla tu čest i naživo. Skladby ,,Babylon“, ,,Lavatory Love Machine“, ,,Tears of Mandrake“ nebo ,,King of Fools“ byly sázkou na jistotu. Tobias pobíhal po pódiu a komunikoval s publikem, které ho očividně milovalo. ,,You´re absolutly amazing!“ křičel nadšeně do mikrofonu a fanoušci se poslušně snažili dál- řvali a tleskali ze všech sil a Tobi své vzrušení příznačne naznačoval ,,erektivním mikrofonem“. Potěšil mě Vain glory operou, kterou doplnila profláklá, leč líbívá Save me. Poslední koncert tohoto roku si EDGUY očividně skvěle užili a náladu přenesli i na dav. Precizně secvičené mávání kytarami bych sice oželela, ale proti gustu... Tobias přihodil i veselé historky typu ( When our drummer Felix sees a beautiful woman with beatiful eyes...beautiful tits... beautiful ass... and asks her: Do you want to sleep with me.. she always says NO...beacuse your just a drummer... your not a singer! but when our guitar player Dirk asks... she says no too but the big difference is that Dirk says I will fuck you anyway... ) Snaha odejít do šaten, byla beze zbytku potlačena a EDGUY tak přidávají ještě ,,Fucing With Fire“ a ,,Avantasii“ ze stejnojmeného projektu, snad jako ochutkávku pro letní MoR.
W.A.S.P. jsem shlédla z ochozu a byla jsem hodně zklamaná ze zvuku. Zpěvákovi nebylo rozumnět, a když se k tomu také přičtě fakt, že tato skupina zrovna není můj šálek mléka... Jako takovou malou nehudební perličku bych jen uvedla vysoké podpatky frontmana, které mě naprosto fascinovaly. Bohužel ale zoom nestačil a tak dokumentaci tohoto přírodního úkazu poskytnout nemůžu.

Povídání o After párty v Rock café by bylo na samotný článek (to je tak, když je malá holka vykulená z faktu, že si může naživo pokecat s Edguy. A Tobi jí řekne ať napíše na Myspace... No nevím, stejně by tento vztah neměl budoucnost :o) )

• 3. prosince 2007

Nechápu, co Straye přimělo k prohlídce města, aniž bych se chtěl občanů města, které je jeden velký památník dob minulých, dotknout, já dal přednost pivu a rámusu ve sportovní hale. Po organizační stránce mi festival přišel zvládnutý dobře a tak přejděme rovnou k hudbě.

HANNIBAL LECTER – Sice tahle parta dostala nezávidění hodné místo hned na začátku dvanáctihodinového festivalu, kdy se ještě většina lidí prochází po městě, přesto si dokázali získat značnou část již přítomného publika, především díky nasazení celé kapely. Určitě velmi zdařilý úvod festivalu. O poznání horší pak byli němečtí REMEMBER TWILIGHT, které bych popsal jako „RádobyHaggard“. Jejich malého blonďatého frontmana doprovázela vedle rytmické sekce ještě houslistka a klarinetista. Studiové nahrávky neznám, na živo však příliš přesvědčivě nezněli, jednak „středověký“ zvuk nebyl nejlepší a pak i jednotliví muzikanti byli chvílemi rozhození. Nicméně, pokud mi jejich doširoka rozkročený zpěvák přišel legrační, tak při nástupu dánských Vikingů SVARTSOT jsem se naplno rozchechtal. Vidět vousaté, do kůží a zbroje oblečené postavy, které nad hlavami mávají obouručními sekerami, stálo za to. Na druhou stranu, tahle parta zahrála velmi pěkný „pagan metalový“ koncert a určitě nepohrdnu, pokud se mi nějaké jejich album dostane do rukou

KRUCIPÜSK byli pro mě spíš důvodem k navštívení stánků s pivem, občerstvením a tak podobně. Své publikum tam měli, ale pro mě hlasové exhibice Tomáše Hajíčka nijak přitažlivé nejsou. Ohledně vystoupení ARAKAIN musím souhlasit se Strayem, i já jsem si odnesl veskrze pozitivní dojem. AFTER FOREVER, pro mě jedni ze dvou lákadel festivalu, rozhodně nezklamali. Je jasné, že tato kapela je momentálně nejen na tvůrčím vrcholu. Podle mě šlo o nejlepší vystoupení celého festivalu. Předvedli profesionální výkon a komunikaci s publikem v rozumné míře. Floor Jansen, většinou stála nad větrákem, aby jí vlasy pěkně vlály, byla excelentní (a po pravdě řečeno, jedna z mála opravdových zpěvaček v metalové komunitě). Hráli víceméně průřez svojí tvorbou, tak jsme si mohli vychutnat aktuální hity, ale i skladby z alb jako „Invisible Circles“ či „Decipher“.

EDGUY – Jejich hudba je až zoufale neoriginální, ale na druhou stranu se snažili zaujmout posluchače, předvedli zajímavou show, byť toho povídání mohlo být méně, a vůbec si ohlas publika zasloužili víc než hlavní hvězda večera. Kvůli WASP jsem i já mířil do Zlína, ale jejich vystoupení mě dost zklamalo. Jednak zvuk byl příšerně přehulený a pak ta nulová komunikace s publikem. Ostatně vystoupení W.A.S.P. nebylo úplně jisté. Pořadatel jednu dobu avizoval, že si kapela nepřeje být filmována a focena a že zakáží vstup s mobilním telefonem. Že jde o blbost si naštěstí brzo uvědomili a nějak to s managementem kapely ukecali. Nicméně jsem z následného koncertu měl dojem, že si Blackie řekl: „Tak si teda mou krásnou tvář a štíhlé tělo vyfoťte, já vám to tu odehraju, ale jinak mi všichni polibte prdel…“. Prostě přišli, odehráli zcela profesionálně co měli (aby ne po 25 letech…), přidali čtyři skladby k dobru a šli pryč.

Následná After Party v místním Masters Of Rock Café byla také zajímavá, ale o tom raději až na jiném místě.

• 3. prosince 2007